Čapí hnízdo v Bohuslavicích

V sobotu a počátkem neděle jsme ještě neměli tušení, jak tragický osud postihl Bohdana s Radovanem. Zbytek čapí rodiny fungoval tak, jako by si Bohdan pouze vybíral oddechový čas. Jeho nepřítomnost dopadala více na čápata nežli na Bohunku, a to především v oblasti zásobování. Bohunka je totiž nesmlouvavá máma, která moc dobře ví, kdy nastal čas, aby se mládež osamostatnila. Možná i proto jsme byli svědky největšího počtu letů čápat mimo hnízdo. Souhrn za tyto dny je zpracován ve zkrácené verzi, neboť v sobotu jsem se účastnil setkání před komínem a v neděli řešil úmrtí Bohdana i Radovana.

Sobotní letecký den

Při pátečním návratu Bohunky ve 20:28 se draci okamžitě dožadovali večeře, nedostali však nic. Jasněnka při konání potřeby málem vypadla z hnízda. Zatímco si Amálka na hodinu lehla, dorazila od jihozápadu rozsáhlá a vytrvalá bouřka. Slabě pršelo a vydatně se blýskalo téměř čtyři hodiny, celkově však byly bouřkové projevy mírné. Noc po bouřce zůstala teplá, do rána se ochladilo pouze na +19 °C. Amálka s Jasněnkou si zaskákaly v silnějším větru, Bohunka jim později probírala peříčka. Ráno se mládež konečně dočkala kousků masa, načež Bohunka v 5:21 odlétla. Čápata vestoje podřimovala, občas si upravila opeření.

Za slabého ranního deště klapala Bohunka ze střechy pod komínem a lákala mládež k letu z hnízda. Jako první vyrazila v 6:38 Manka, později se k ní připojil i Mojmír. Ten nám předvedl i letmý průlet s dotekem na hnízdě. Dopoledne se všichni čápi sešli při svačině na hadí loučce, kde jsme je viděli z vlaku při cestě do Trutnova. Manka poté delší dobu létala vysoko nad železniční tratí. Další půlhodinový výlet zakončili všichni mladí čápi společným poledním návratem na komín. Teplota se v té době přiblížila hranici +29 °C, čápi proto zalétli do areálu Kary, kde se nejspíš napájeli z kaluže na nádvoří. Startující Jasněnku jsme už pozorovali společně s dalšími účastníky setkání přímo z čapí loučky.

Mojmír při odpoledním návratu domů havaroval, naštěstí se jeho pád obešel bez zranění. O chvíli později se na hnízdě objevila Bohunka, Jasněnka okamžitě začala hrát nebohé hladové čápátko, plahočící se po zemi. Nesmlouvavá máma však nic nevydala a odlétla na střechu pod komín. Poslední hromadný let proběhl okolo půl sedmé večer, všichni se záhy přihnali zpět za Bohunkou. Jediné večerní krmení proběhlo po příletu Bohunky ve 20:15. Celkem během soboty absolvovali mladí čápi letos rekordních 36 letů (Manka 12, Mojmír 11, Jasněnka 8 a Amálka 5). Jako první vyrazila ráno v 6:37 Manka, která se také jako poslední vrátila v 18:56. Nejdelší souvislý čas mimo hnízdo strávila Manka, a to 3 hodiny a 2 minuty.

V neděli naposledy společně

Již před sobotní večeří se zvedl silnější západní vítr, kterému zprvu čelili všichni čápi vestoje. Amálka si později lehla a Bohunka ji za svitu měsíce opět probírala zobákem peří. Během noci postávali čápi ve vytrvalém větru, ochladilo se k +15 °C. Mojmír s Amálkou si k ránu znovu ustlali na hnízdě. Bohunka odlétla na snídani v 5:20, za ní se vydala Manka a postupně i ostatní. I neděle přinesla poměrně vysoký počet letů a pobytů mimo hnízdo, občas i delšího trvání. Manka se na hnízdě neukázala od ranního odletu až do pokročilého odpoledne. Amálka s Jasněnkou bránily opakovaně hnízdo. Teplota v tento den dosáhla příjemných +26 °C.

V okamžiku, kdy jsme ukládali Bohdana s Radovanem do země, držela nad námi na vrcholu komína Jasněnka čestnou stráž. Podvečerní návrat Bohunky vyvrcholil zuřivým útokem draků na její zobák. Později večer se už čápata zdržovala spíše na hnízdě a postávala v zapadajícím slunci. Nikdo ještě netušil, že se jedná o jejich poslední společný večer. Po Bohunčině příletu ve 21:12 došlo po delší době ke rvačce, Amálka opět několikrát zaútočila na Manku. V neděli nám čápata předvedla 31 letů (Amálka 11, Mojmír 8, Jasněnka 7 a Manka 5). První vylétla ráno v 5:20 Manka, poslední let zakončil ve 20:34 Mojmír. Nejdelší dobu mimo hnízdo opět pobyla Manka, tentokrát se jednalo o 8 hodin a 16 minut.