Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Ještě před čtyřmi dny bylo na Kafkově komíně vše v pořádku. Bohdan s Bohunkou se vzorně starali o svých pět čápat, všichni jsme napjatě očekávali, kdy do vzduchu vzlétne nejmladší Jasněnka. Letošní idylka však vzala drasticky za své, když se ve čtvrtek 30. července nevrátil odpoledne na hnízdo Radovan a večer ani Bohdan. Zmizení Radovana se dalo vysvětlit jeho připojením se k nějakému protahujícímu verbíři. Leteckých a loveckých zkušeností měl v té době již dostatek. I Bohdanova absence mohla znamenat, že si chce odpočinout od neustále řvoucího a žebrajícího dračince. Když se však neobjevil ani po celý pátek, začala být situace podezřelá. Vše se však nakonec zvrhlo doslova v noční můru.

Dlouho jsem přemýšlel, jak události uplynulých dní uchopit. Emocí jsme si myslím již užili všichni dost, takže zůstanu u strohého popisu událostí, kterých jsem byl osobně nebo zprostředkovaně svědkem. Čas na vzdání holdu padlým hrdinům nastane později. Stejně tak dojde časem na doplnění denních hlášení a reportáže ze setkání pod komínem.

Začalo to nenápadně (30. 7.)

Jak jsem již uvedl výše, Radovan odlétl z hnízda naposledy 30. července časně z rána, v 5:26:33. Se sourozenci se již později na hnízdo nevrátil. Bohdan odlétl z komína naposledy stejného dne v 15:18:18 poté, co po něm čápata vyžadovala napájení a došlo ke střetnutí mezi Amálkou a Mankou. Také se na komín nevrátil, předpokládali jsme však, že si dopřává oddechu v okolí. Mirek, tábořící pod komínem ho však na žádném ze známých míst neviděl.

Kam jen mohli zmizet? (31. 7.)

Ani v průběhu pátku se Bohdan po celý den neukázal, což se nikdy dříve nestalo. Mirek ho opět nikde nespatřil, stejně jako Radovana. V jeho případě se usuzovalo na odlet s verbířem. V 9:13:14 absolvovala svůj první let Jasněnka, třetí sezónu po sobě tak dosáhlo vzletnosti všech pět čápat.

Sraz na louce (1. 8.)

V sobotu po poledni proběhl na čapí loučce sraz pod Kafkovým komínem. Nikdo z účastníků nezaznamenal nic podezřelého, okolo komína se stále pohybovala pouze Bohunka se čtyřmi zbývajícími čápaty.

Kruté odhalení (2. 8.)

Krátce před polednem mne kontaktovala paní Řeháčková, že při pochůzce Bohuslavicemi narazila na utopeného čápa. Po vyjasnění situace se zjistilo, že se nenachází v nádrži čističky odpadních vod, nýbrž v napájecím kanálu malé vodní elektrárny nedaleko komína s hnízdem. Podle fotografie se zdálo, že se jedná o mladého čápa. Záchranná stanice Jaroměř se odmítla případem zabývat (což chápeme, čápovi již nebylo pomoci). Přes Lucku Stuchlíkovou se podařilo kontaktovat majitele elektrárny a získat jeho svolení ke vstupu na soukromý pozemek. Lucka mě přibrala i s vybavením do vozu a vyrazili jsme čápa vylovit a identifikovat.

Po příjezdu na místo jsme tělo zprvu nemohli najít, protože hladinu zcela pokrýval souvislý porost zeleného okřehku. Okolo kanálu se navíc pohyboval celý zbytek čapí rodiny, včetně Bohunky. Po chvíli naši pozornost upoutalo cosi uprostřed kanálu, zachycené pod jednou z nad ním ležících tyčí. Šokujícím zjištěním však bylo, že se jednalo o čápa dospělého. V té chvíli nám již začínala docházet hrůzná skutečnost osudu Radovana i Bohdana. Samotný Radovan se nacházel zhruba o třicet metrů dál, těsně u vtoku do samotné elektrárny.

S větším úsilím jsme oba čápy pomocí háku na dlouhé tyči vylovili z vody, v rámci možností ohledali a fotograficky zdokumentovali. Nenesli stopy žádného vnějšího zranění ani úrazu elektrickým proudem. Nikdy se sice nedozvíme, co se přesně stalo, ale nejspíš spadli do náhonu a nebyli se schopni dostat z vody ven. Nezkušený Radovan se mohl pokusit přistát přímo na hladině, která mu připomínala zelenou louku. Příčina pádu do vody je v případě Bohdana méně pochopitelná, přesto k ní došlo. Oba čápy jsme následně pohřbili vedle sebe při břehu řeky, na místě s přímým výhledem na hnízdo.

Smrt sklízí dál (3. 8.)

Na hnízdě tak zůstala samotná Bohunka se čtyřmi čápaty. Jenže konec tragédiím ještě nebyl v dohledu. Po pondělním ranním lovu na čapí loučce se všechna čápata sešla v devět hodin dopoledne zpět na hnízdě. V 9:16:27 z něj náhle vyrazila Amálka ve směru k Trutnovu. Jen o pár desítek sekund později, v 9:17:05 narazila do ocelového lana elektrického vedení nedaleko komína a na následky nárazu (nikoliv zásahu elektrickým proudem) na místě uhynula. O incidentu jsme se dozvěděli téměř okamžitě díky informacím od paní Peterkové. Na místo vyrazil Lukáš, provedl dokumentaci a následně Amálku pohřbil po boku Bohdana a Radovana.

Mnozí z nás si kladou otázku, proč se to přihodilo a zda tomu bylo možné zabránit. Ve všech třech případech se jednalo o nešťastnou náhodu. Kanál s elektrárnou je starší než čapí hnízdo a nikdy s ním nenastal problém, stejně jako s jakýmkoliv elektrickým vedením v okolí. Svůj díl viny možná nese letošní extrémně suché a teplé počasí, kvůli kterému mění čápi své zvyklosti a navštěvují jindy opomíjená místa. V případě náhonu nám pan majitel slíbil, že se pokusí zbavit ho porostu okřehku, aby vodní hladina nezůstávala skryta. Jak úspěšný tento pokus bude, zatím nevíme.

Pokud by někoho zajímala fotodokumentace, je k dispozici v rámci projektu Ptačí pasti. Přímo sem žádné snímky vkládat nebudu, udržme si je v paměti živé. Za tragédii nenese nikdo vinu, nehody se prostě stávají a soužití čápů s člověkem nese různě velká rizika. Zároveň předem děkuji za udržení kultivované diskuze. Dík též patří všem, kteří se podíleli na včerejší i dnešní akci, ačkoliv to pro ně jistě nebyly příjemné zážitky.