Čapí hnízdo v Bohuslavicích

S nevyhnutelností Bohunčina odletu jsme se pozvolna smiřovali, ačkoliv jsme se tento okamžik podvědomě snažili co nejvíce oddálit. Nakonec k němu došlo šest dní po odletu čápat, nejednalo se tudíž o žádný extrém. Při srovnání s minulými sezónami odpovídala tato doba průměru. Zbývající tři mladí čápi úspěšně a v pořádku opustili rodné hnízdo, na kterém tak zůstala Bohunka sama. Při nepřítomnosti Bohdana ji doma již nic nedrželo. Když usoudila, že nastal ten pravý čas, vydala se na cestu. Rozhodně se nejednalo o unáhlené rozhodnutí, mnoho německých a polských čápů taktéž zahájilo podzimní migraci. Známá polská čápice Zbysia už dokonce stihla doletět až do Rumunska.

Poslední noc doma

Nikdo z nás samozřejmě netušil, že Bohunčin sobotní návrat na hnízdo ve 20:42 je v letošním roce tím posledním. Po příletu vzala do zobáku hrst podestýlky, prošla se s ním po hnízdě a nakonec se přesunula na své oblíbené místo u zadního bleskosvodu. Strávila tam podřimováním celou noc, jen v její druhé půli ji nakrátko něco vyrušilo. Lojzík pilně splétal pavučiny, nyní již bez obav ze všetečných čapích zobáků. Jasná obloha posetá hvězdami vedla k chladnému ránu s teplotou jen okolo +9 °C. Před východem slunce se Bohunka zbavila hned dvou granátů, srovnala větve v ohrádce a v 6:01 odlétla z komína. Zpět se vrátila po necelé půlhodině, postávala v záplavě slunečních paprsků před kamerou a urovnávala si peříčka. Okolo komína se prohnaly dvě volavky, Bohunka je na jejich cestě doprovodila hlasitým klapotem.

Čas loučení nastal

A pak už přišel ten okamžik definitivního rozloučení. Bohunka se mocným odrazem vznesla v 8:01:00 z hnízda a vydala se na dalekou cestu. Povinnou návštěvu Trutnova si možná přece jen odbyla o den dříve, kdy jí však Matěj s Magdou neumožnili osobní návštěvu. Počasí na dálkový let bylo v průběhu neděle znovu ideální. Při teplotě blížící se +30 °C stoupalo nad prohřátou krajinou mnoho termických proudů, pomáhajících čapím křídlům v snadném letu. V průběhu odpoledne se již Bohunka v okolí hnízda ani v Trutnově neobjevila, nevrátila se domů ani večer. Pondělní den pak potvrdil, že Bohunka je skutečně na cestě za jižním sluncem.

Hořkosladká sezóna

Z jejího pohledu byla letošní hnízdní sezóna opět velmi zdařilá. Vybojovala si zpět své hnízdo a společně s Bohdanem třetí rok po sobě dokázala vychovat pět čápat. Kolik čapích párů se může pochlubit takovou úspěšností? Na tragickém závěru července nemohla vůbec nic změnit, stejně jako nikdo z nás. Zda nějakým způsobem pocítila ztrátu Bohdana by nám mohla říct jen ona sama. Jedna věc je ale jistá – pokud v pořádku zvládne cestu na jih a zpět, vrátí se na své hnízdo a bude-li to nutné, znovu o něj svede boj. Jejím hlavním úkolem také bude získat přízeň čapího bohatýra, který důstojně a zodpovědně zaujme Bohdanovo místo. Před námi je nyní více než sedm měsíců čekání.  Spolu s námi zde budou střežit prázdné hnízdo i Bohdan s Radovanem i Amálkou. Ačkoliv jinak, než bychom si všichni přáli. Tak tedy, Bohunko, šťastnou cestu a na jaře příštího roku na shledanou!

„Leť, Bohunko!“

A znovu se vrátil čas pozdravu, čas sbohem.
Odpověděla jsi na volání svého hejna, svého instinktu.
Leť, Bohunko!
Silná bojovnice, opouštíš svůj domov bráněný s odvahou.
Leť, Bohunko!
Velká královno, znovu vybuduješ království z bolestných trosek.
Leť, Bohunko!
Jemná matko, doprovodila jsi všechny své děti.
Leť, Bohunko!
Láskyplná družko života,
najdeš nového krále, který bude stát po tvém boku.
A znovu se vrátil čas pozdravu, čas na shledanou.
Leť, Bohunko!
Vezmi s sebou všechna ta srdce,
která z dálky milují, sní, doufají.
A čekají na tvůj návrat tak jako se čeká na jaro,
tak jako se čeká na úsvit, tak jako se čeká na slib,
který tvůj let pokaždé dává.
Leť, Bohunko!

Sandra