Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Bohunka už snad v pořádku dolétla na své zimoviště, stejně jako její potomci. Letošní hnízdní sezóna rozhodně nešetřila nečekanými, dramatickými a bohužel i tragickými událostmi. Některé jsme již v minulosti zažili, jiné na hnízdě nastaly poprvé. Nutno však konstatovat, že bohuslavické hnízdo se vymyká průměru a co je jinde běžné je zde vzácností – a naopak. Opět jsme se přesvědčili, že hranice mezi životem a smrtí je v ptačím světě nepříjemně tenká. O dalším čapím osudu občas rozhoduje pouze kratičký okamžik, bez ohledu na všechny další předchozí okolnosti. I přes nešťastný konec sezóny nám Bohunka s Bohdanem předvedli, kterak lze tři roky po sobě úspěšně vychovat do vzletnosti pět čápat. Opuštěné hnízdo nyní pozvolna zarůstá trávou. Při pohledu na něj se kromě naděje na nový začátek vkrádá do srdce zároveň i smutek, protože si uvědomujeme, že na jaře se s Bohdanem už nesetkáme. Avšak vrátí-li se Bohunka v pořádku, můžeme se těšit na novou kapitolu bohuslavického eposu, která bude bezesporu převratná.

Bohdan a Puntička

Na průběh jarní migrace měly opět výrazný vliv povětrnostní podmínky, ale projevil se i nám neznámý faktor. Nedostatek potravy v zimovišti, nepříznivé počasí nebo vojenské operace na Blízkém východě? Buď jak buď, někteří čápi z východu dorazili domů nečekaně brzy. Jedním z nich se stal i Bohdan, který se na Kafkově komíně objevil zcela nečekaně už 15. března odpoledne. Již o pět dní dříve uvítalo prázdné hnízdo neznámého cizího čápa, který dostal pracovní jméno Puntík. Tento čáp se potuloval po všech hnízdech v okolí a den po Bohdanově návratu se ukázal znovu i v Bohuslavicích. Bohdan ho zprvu odháněl pryč, ale protože se jednalo o samičku, nakonec ji na hnízdo přijal. S věrností Bohunce si hlavu nedělal a utvořil s Puntičkou nový pár. Čápi začali opravovat a zvelebovat svou domácnost, první vajíčko snesla Puntička až po 15 dnech společného soužití.

Bohunčin boj o domov

V pátek 3. dubna odpoledne se Bohdan povaloval už na dvou vejcích, když tu náhle dorazila domů Bohunka. Bohdan ji neurvale vyhnal, ale Bohunka se rozhodně nehodlala vzdát svého dlouholetého domova. V průběhu přípravy na boj se ještě stihla zalétnout podívat do Trutnova. Po vzoru Bohouše zaútočila za soumraku. Bohdan zprvu bránil hnízdo společně s Puntičkou a Bohunčin první útok úspěšně odrazili. Při druhém a třetím náporu však zůstal Bohdan neutrální, což ve svém výsledku naklonilo misku vah na Bohunčinu stranu. Po tvrdých úderech Bohunčina zobáku odlétla nakonec poražená Puntička z hnízda pryč. Došlo k odstranění obou vajec a Bohunka zaujala své právoplatné místo na hnízdě. V prvních dnech si udržovala od Bohdana poněkud odstup a jednou ho dokonce napadla. Situace se ale rychle uklidnila a 11. dubna snesla Bohunka první vajíčko. Snůška probíhala podle tradice ve večerních hodinách v pravidelném dvoudenním rytmu. Nakonec se v důlku objevilo pět vajíček.

A co se stalo s Puntičkou? Její příběh pokračoval na nám dobře známém hnízdě v Otovicích. Objevila ji zde pozorovatelka čápů Věra Horáková, která ji poznala podle zranění, utržených v bitvě s Bohunkou. Puntička si zde našla nového partnera Puntíka, dokázala snést náhradní snůšku a vychovat dvě čápata. Na cestu k jihu se pak oba rodiče vydali okolo 23. srpna.

Pohřešovaní potomci

Zatímco v minulém roce úspěšně hnízdili na území Česka hned tři potomci Bohunky a Bohouše, letos se neukázal žádný z nich. Nedošlo k žádnému pozorování na hnízdě ani k jejich odečtu, lze tedy konstatovat smutný fakt, že pravděpodobně zahynuli v zimovišti či v průběhu migrace. Nevrátili se bohužel ani jejich partneři. Na Víťově a Vikinčině hnízdě v Otovicích se usadila již zmiňovaná Puntička. Bobešku a Stefana v Dobroníně nahradil cizí pár, který vlastní čápata nakonec nevyvedl. Pod dohledem kamery v Libštátu vychoval Lumír s Ladou čtyři mláďata. Snad bude v tomto ohledu příští rok úspěšnější a konečně nás svým návratem potěší některý z Bohdanových potomků – nebo i první Bohunčino vnouče od Víti.

Inkubace a líhnutí čápat

Období sezení na vejcích nenarušila žádná zásadní událost, případní zvědaví návštěvníci si udržovali od hnízda bezpečný odstup. Nedali-li si říci, Bohdan je od komína velmi rychle vyprovodil. Chladnější a sušší počasí inkubaci taktéž svědčilo, prohlubující se sucho v krajině však věštilo potenciální problémy při krmení malých čápat. První z čápat se vyklubalo 14. května, poslední pak o šest dní později. V případě pěti mláďat se jednalo o přiměřeně dlouhý časový odstup. Těsně před začátkem líhnutí naštěstí zapršelo, což rozšířilo potravní nabídku především o žížaly. Pouhé tři dny po vyklubání nejmladší Jasněnky provedla Bohunka první napájení, neboť teploty začaly přesahovat hranici +25 °C.

Kritické dny pro Jasněnku

S počátkem června nastalo chladnější a vlhčí období, v jehož průběhu si Jasněnka prošla nejtěžšími chvílemi. Růst všech čápat se v těchto chvílích i přes vzornou rodičovskou péči téměř zastavil. Veškerou získanou energii totiž musela investovat do udržení tělesného tepla. V této době měly nejspíš původ i pozdější defekty opeření u starších čápat. Paradoxně právě Jasněnka nakonec disponovala nejkvalitnějším opeřením. Mojmírovi chyběla část letek na křídlech, Manka měla vypelichaný ocas. Ani v jednom případě jsme však nezaznamenali negativní vliv na letuschopnost mladých čápů.

Afrika v Evropě

Letní měsíce připomínaly čápům svým klimatem spíše africká zimoviště, než střední Evropu. Teploty opakovaně přesahující hodnoty +35°C a nadále zesilující sucho výrazně zasáhly do jejich života na hnízdě i mimo něj. Ve svém důsledku měla tato situace nejspíš i podíl na tragickém závěru hnízdní sezóny. Atypicky větrné dny napomáhaly mladým čápům při přípravách na první let. Pokračující krmení Bohdanem opět vedlo ke konfliktu mezi čápaty, nevygradovalo ale až k vyhnání sourozence z hnízda. Jako první se k letu odvážil Radovan 20. července, následován o dva dny později Mankou. O jedenáct dní později již létala všechna čápata. Horké a suché počasí pravděpodobně motivovalo mladé čápy k dlouhodobějšímu pobytu mimo domov. Velmi nás překvapily jejich pokusy o lov ihned po prvním opuštění hnízda, při kterých jim ochotně asistovali oba rodiče. Žádné postávání a zevlování na okolních střechách, ale aktivní snaha najít si vlastní obživu. Radost z rychlého nabývání samostatnosti však záhy vystřídal smutek.

Zóna smrti

Mladí i dospělí čápi totiž při hledání potravy navštěvovali i místa, do kterých v minulosti zavítali pouze výjimečně. Jedním z nich bylo i okolí přívodního kanálu malé vodní elektrárny nedaleko hnízda. V něm nešťastnou náhodou nalezli 30. července svůj konec Radovan i Bohdan. Co přesně se na onom místě událo se již nedozvíme, každopádně o tři dny později jsme zde oba čápy nalezli utopené. Jako by nestačila tato krutá ztráta, 3. srpna zahynula Amálka při nárazu do ocelového lana elektrického vedení, opět v bezprostřední blízkosti hnízda. Zbylá tři čápata se stala očitými svědky jejího skonu, okamžitě se u nich projevila zjevná stresová reakce. Ta nejspíš stála za jejich náhlým opuštěním hnízda, po kterém se již domů nevrátila. Jasněnka se tak vydala do světa pouhé tři dny po svém prvním letu. S ohledem na časné datum odletu však lze mít za to, že získala dostatek času na další přípravu na shromaždišti mladých čápů před začátkem jejich podzimní migrace.

Bohunčiny odletové rituály

Po odletu čápat se Bohunka mohla plně zabývat vlastními potřebami. Jak výrazně si uvědomovala zmizení Bohdana můžeme pouze spekulovat, nejspíš ale v nějaké formě ano. Nasvědčoval by tomu i její čtyřdenní pobyt mimo hnízdo, ze kterého se vrátila až těsně před svým finálním odletem na jih. Pravděpodobně se pohybovala ve vzdálenějším okolí hnízda (možná, že zalétla i na známá místa do Batňovic) a kontrolovala, zda jsou čápata opravdu pryč. Navíc se zcela jistě věnovala intenzivnímu lovu, neboť se domů vrátila zjevně dobře vykrmená. Nezapomněla ani na své tradiční rituály, kterými jsou tanec na hnízdě, návštěva Trutnova (ačkoliv nebyla přímo vidět na tamější kameře) a uctění památky Bohouše výskokem na nosník kamer. Jakmile si odškrtla poslední položku svého seznamu, uložila klíče pod rohožku a zamířila k jihu.

Bohunko, věříme, že jsi šťastně dorazila do svého cíle, užij si zaslouženého odpočinku a za půl roku se nám v pořádku vrať! Budeme na tebe na jaře netrpělivě čekat, víc než kdy jindy. Společně s Bohdanem, věčně odpočívajícím ve stínu stromů na břehu řeky, budeme zatím střežit tvůj dočasně prázdný domov. Radovane a Amálko, vaše krátká cesta našimi životy nebude zapomenuta. Mojmíre, Manko a Jasněnko, neste do světa poselství svých skvělých rodičů. Všichni doufáme, že až nastane ten pravý čas, znovu se s vámi shledáme!