Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Oficiální stránka fanoušků čapího hnízda na komíně firmy KARA v Bohuslavicích u Trutnova

Čapí poezie 2020

I v roce 2020 bylo dění na hnízdě inspirací pro literární tvorbu pozorovatelů našich čápů. Jejich výtvory jsou uvedeny v chronologickém pořadí tak, aby odpovídaly dění na komíně. První díla vznikly již na přelomu let 2019 – 2020, poslední pak po odletu čápů v srpnu. Jedná se o sbírku děl různých autorů:

Bez háďátek tvrdil Slávek hnízdo čapí nesmí být,
Bohouš se pak se zmijema nemoh’ zastavit

Až přiletí čáp, jaro se k nám vrátí.
Čáp je velký pták a dělá klapy klap,
Umí stát na jedné noze, umí létat po obloze,
Hnízdo staví na komíně, rozhlíží se po krajině.
Klapy, klapy, klap, takhle chodí čáp.
Dlouhý zobák, dlouhé nohy, k létání má vlohy,
v
idí všechno z daleka, ničeho se neleká.

Nosí žáby, myši, hady, když čápata kvičí hlady,
n
emá Bohouš žádný klid, zase musí nalovit.

Jede, jede mašina, čápi klapou z komína,
před tunelem zahouká, Bohouš sezobne pavouka.

Klapy klap, já jsem bílý čáp, nožky mám červené i ten zobák mám, na jaro se vrátím rád.

Krásná krajinka, na ní bílá peřinka,
my se budeme dívat a své hnízdo hlídat.
Kde kdo z nás se dívá, čapí rodinku si hlídá,
pohled z kamery je jasný, vždy je krásný.

Na jaře se k nám čápi vrátí a v létě nám odlétají,
na podzim vidíme barevnou krajinu, v zimě sníh na komínu.

Zima se však již krátí, svoji vládu brzy ztratí.
Naši čápi B+B se v březnu vrátí a my přivítáme další čápata…
Hnízda jsou kulatá, místa je tu dost.

Až vítr křídla roztleská, až Bohouš přiletí od lesa.
Až Bohunka s ním přiletí, snad budou myslet na děti.
Tady začne představení, nad které jinde není.

Z Afriky jsem doletěl, na hnízdě se neválím a o miminka se snažím,
Ale někde v povzdálí pořád slyším, že pohyby mařím…
Tak to zkuste na komíně vy kritici… budete rádi, když chytnete slepici.

Jsem Bohunka ne slepička, a i když snáším vajíčka,
tak jako správná čápice neudělám z nich kraslice.
A ten můj malý frajírek,
co jmenuje se Melírek,
dnes nedostane koledu,
jen tučnou žábu k obědu.

Dneska nikam nespěcháme, do volátek jen si dáme,
na komíně čekaj báby, preferujem chutné žáby (snad se nikdo neurazí)

Já jsem čáp, mladý čáp, Melírek mi říkají,
koleduji pro vajíčko i ty moje Bohunečko, rád tě mám, ty mě ráda
a vajíčka to bude sláva. Na komíně radost bude, už se těší všichni lidé.

Říkáte si „on je levý,“ jak naskočit řádně neví,
ukážu vám kdo je kanec, čápat bude v hnízdě ranec.

Já jsem čáp a vejce nedám. Bohunka si na ně sedá,
a každému bude běda, kdo si je půjde vykoledovat!!!

Skáču hodně, skáču rád, s blátem jsem též kamarád,
abych z peří setřás hlínu, použiju trampolínu.

Bohoušek by se rád líně
povaloval na komíně
Bohunka už na něj tlačí
koukej vstávat, to už stačí..
Nech mě ženo v klidu válet,
brzy budu nezahálet.
Za chvíli tu budou draci,
budeme mít s nimi práci.
Pak zas budu nosit hady,
tak mě ještě nechej tady.

Dnes voda z nebe nekape, rád využil bych kanape,
důlek je ale obsazen tou nejkrásnější z čapích žen,
jsem silný čáp, tak nepláču a nad hnízdem si zaskáču.

Podívej se moje předrahá ženo, já místo prstenu přináším seno,
můžeš teď v poklidu na žáby běžet, na vejcích s radostí zůstanu ležet

Nad hnízdem Měsíček ozářil krajinu, k tobě se, Bohunko, tichounce přivinu.
Budeme spolu snít a mraky letí, za 12 dní tady už budou děti.

Přiletěl jsem zase, špinavý jak prase.
Bohunko, moc nekoukej a ty, větře, ofoukej…

V kamení u dráhy, ležela zmije, válení skončilo – Bohouš ji blije..
Plavala rybička říčkou jak na dlani, plavání skončilo, dnes byla k snídani.
Běžela myšička co nožky stačily, běhání skončilo, dneska ji svačili.
Žabičce kvákavé už nikdo nevěří, kvákání skončilo, stala se večeří.
Ještěrka na slunci měla to na háku, slunění skončilo, nese se v zobáku.
Žížalka po dešti, vylezla do trávy, lezení skončilo, Bohouš ji natráví.
Se strachem na komín směřuje zrak, prý je tam hladový čtyřhlavý drak.

Na komíně řveme hlady, rychle táto dones hady,
nebo aspoň ještěrku, spolknem ji jak hašlerku.

Jedou mraky nad komínem, rozlévají vodu,
jeďte radši někam jinam, nedělejte škodu.
Už jsme tady promočený, čápance jsou umytý,
žížaly nám lezou krkem, chceme zmije! Do řiti!!

Co se válí v hnízdě za přízrak? Svítí mu oči…občas nadskočí.
N
o to je čapí pták! A že mu bříško nadletí? To je čapí radost! Čapí děti!

Hrdinný epos o Plaváčkovi
Za ranního kuropění přijde chvíle na čápění.
Až do zítra, do rána, tráví Plaváček potkana.
Bitva byla o něj litá, Plaváček je nenasyta.
Bráškové se podivili, další sousta žadonili.
Plaváček se jim jen smál, dnes bude král hnízdovál.

Co to leze po železe? Už zase ten Kafka?
Nedá pokoj až tam vleze, čeká na něj ťafka.
Jen co máma odletěla, Bivoj čeká nachystán.
Já mu tady dám do těla, je to na mně, jsem tu pán.
Jednou klovnul, druhou střihnul, máma míří k obloze,
hrdina na hnízdě zjihnul,
už má kroužek na noze.
Za chvíli je mají všichni a na hnízdě je klid,
zalehni a hlavně ztichni, nezkoušej se počápit.
Po chvíli se vrací máma, poštěkává jako pes.
Děti moje, co je s váma?
Ten bídák už snad slez.
Děti leží bez pohybu celou další hodinu.
Bohouši udělals chybu, žes opustil rodinu.
Koukej mazat domů.
Chlape dones řádný dlabanec
nebo s tebou nezaklape dneska ani čápanec.

Až jednou křídla naplno roztáhnete a peří v nich se větrem nasytí
Na krajinu, na nás shora pohlédnete, jak éra pravěká, co po dálkách dychtí.
Ty dálky teplem voní hojně, my pak budeme zpívat „Hej mistře!“
Vzpomínejte  na rodné hnízdo pilně, ať trefíte cestu zpět bystře.
Tak hnízdo rodné osiří zas a vzpomínky jarní budou jiskřit,
Naděje v návrat uzraje v nás, svou GPS bude na vás cílit.

Vítr fouká, ostře duje, čápka hnízdo upratuje.
Čáp v povětří poletuje, žabí plány v hlavě kuje.
Táta v povětří lítá kdes, do hnízda trefí vždy.
Něco chutného, táto přines, ať děťátka netrpí hlady.
Vítr mocně tu fouká, s tělíčkem mým mi cloumá.
Na tenkých mých nožičkách dlím na děti v bystrých očičkách.
Vítr do tělíčka nám tepe, peříčko zas se nám klepe.
Větře posečkej a už neduj, ty nožičko tenká konečně už stůj.

Dobrý den, celý den, čápi stojí nad komínem.
S
luníčko však nesvítí, do práce musím jíti.
Krtek, žába, had, to je čápa zájmu střed.
Srkám vřelou kávu, už nemám hlad snad nebude v žaludku vřed.

Zvon polední utichl, k modlitbě usedám k usebrání.
Čáp na hnízdo přilítl, přinesl něco k hodování.
Kdo stojí pod komínem a kvílí, zakusí sprchu čapí v chvíli.

Čápíci si v slunci koupel berou, peří v křídlech češou,
Za pár dní hnízdu z dálky zamávají, okusit slast letu mohou.

Pod komínem nechci stát, když na kraji stojí čáp,
o svůj šat bych se musel bát a nerad musel jej pak prát…
Dále od komína dále, ať se nestane neštěstí nenadálé…

Moc hoši nekvičte, bouřka se blíží,
křídla si procvičte, šup všichni čtyři!

Z hnízda je zas slyšet řev, hrabošům z něj tuhne krev,
letos jsou na tom jak zmije, každý hledá kde se skryje,
na nebi už Bohouš slídí, každou myšku dobře vidí,
jako blesk pak shůry sletí, pro večeři svých čtyř dětí.

Táto, kdes byl? Jen jsem tak lítal.
Táto, kdes byl? Žáby jsem pohledal.
Táto, kdes byl? Trošku sena jsem načesal.
Táto, kdes byl? Na hnízdo jsem vzpomínal.
…tak já zas letím..

Čáp bocián, čáp bocián,
Dlhé nohy má pán. Všetkým čo zje, sytým pak je.

Po ranním kuropění mne spánek vyhnal z lože k dnešnímu slavení,
Děkuji Ti milý Bože. Po svaté trojici, ke cti Otce, Syna i Ducha,
Čápi nesou zdravici, ač o tom nemají tucha.

Pilně uklízíme, vyhlížíme mamku,
ta nám určitě přinese nějakou mňamku.

Nepokoj mi třímá v duši. Asi tuším, že za hnízdem je velký svět…
Asi to chce vzlet.. tak cvičit budu hlava nehlava… fešák už se do vzletu dostává
A pak jupí poletím až budou lítat chlupy teda brka.

Máma je doma, vítr vane, třeba se něco stane.

To musím zvládnout sám, času na let dost mám,
Na komín nápis dám, zde sídlí hnízdovál.

Přestože vhodný vítr vál, na hnízdě žil jen hnízdovál….

Skáču dobře, skáču rád, lítám dobře, lítám rád.
Vítr je můj kamarád…no uvidíme…

Na okraji hnízda stojím, přede mnou díra,
Prý mám skočit, já se bojím, jak tak dolů zírám.
Ono se to řekne snadno máš křídla, tak leť!
Nechci mrknout “díře“ na dno, mám letět už teď?
Dobrá, tak se loučím s váma páni, dámy, děti…
Hnízdo mizí pod nohama… Jé ono to letí!!!!

Hezký slunečný den je tu, suchý a bez větru převládá,
Čápy láká k prvnímu letu, obava však ptáky přemáhá.
Nuže křídla již rozpažte a skočte se srdcem odvážným!
Všem co tíží k zemi ukažte s, co přines dětem?!
Však obrátí se v let, baví ho jen tak poletovat světem…

Kolo, kolo čapí, máma někam kvapí.
Třeba bude přídavek, máme prázdný žaludek.

Jede vláček motoráček kolem komína. Stojí tam jeden osamělej hrdina.

První skoky, mávnout křídly. Počkáme si malou chvíli.
Viděl jsi to? Jen to hvízdlo, opouštíme rodné hnízdo.        

Jeden let pro čápa, obrovská radost pro lidstvo.

Já si létám, já se vznáším
nad tím rodným hnízdem naším
Tři minutky ve vzduchu,
jsem fakt dobreeej, juchuchúúú
Přistávám jak gymnasta…
Nene…
…nikdo se tu nechvástá!

Tě přišlápl jsem, brácho,
vím, o tom nejsou spory
jen trefit komín chtěl jsem,
no… takže teda sorry…

Teď poletí na louku, pustí se tam do brouků.
Občas chytí také myšku, uloží ji ve svém bříšku.

My nejsme žádní lenoši! Co si o nás myslíte?
Zkuste si hnízdo obletět, půl večera pak prospíte!

Bivoju, Bivoju nelež na tom hnoju!

Usadil se mrak, zmáčel mi frak.
Prosím trochu sluníčka, ať mi oschnou peříčka.
Klapy klap je to tak.

CO ŘÍKAJÍ ČÁPI
CTIRAD: Trochu foukl větříček do těch mojích peříček.
Celé hnízdo jásá. Letím !!! To je krása !!
BIVOJ: Srdíčko mi buší, nožičky se třesou.
Snad mne ta křidélka ve vzduchu unesou.
ŠÁRKA: Já se nejdřív upravím a na let se připravím.
Dáma přece nepospíchá! Nebo se to jen tak říká ?
PLAVÁČEK: Já mám velký hlad! Půjdu radši spát.
Ještě se párkrát vyhajám, pak závod s bráchama si dám.
BOHOUŠEK: Na kameru vyskočím,omladinu natočím!
BOHUNKA: Jen ať pěkně létají! Já postojím na kraji.

Ctirade! Kam dnes poletíme??
Jen kolem hnízda Bivoji.
Jsou tam ti naši „hnízdováli“
Tak ať se létat nebojí
My dva jsme přece o fous starší
a musíme jim ukázat
jak odrazit se, napnout křídla
a potom hladce přistávat.

Čas ten letí, vše se mění, i když je to „hloupý“ komín čápům nahrazují betonové sloupy.
A hned vedle hnízdečka kamera se blýská a všichni jim koukají do ložnice zblízka
Čáp už děti nenosí, na to mají drony, ty prý hravě dokáží nést i malé slony.
To už dávno neplatí, že čáp chodí bosý, zalétne si k Baťovi koupit co se nosí
Čápi jsou však staromilci, i pod velkým tlakem, nikdy na jih do Afriky nepojedou vlakem.
Co se ale nemění a co bude stálé, čápové nám budou dělat radost neustále.

Myška klásek okouše, bacha vidím Bohouše!
Hupne rychle do skrýše, souseda má slepýše

Moc co čápit nemáme, měli bychom nalovit,
Na hnízdě však leháme, mámo, táto, nasytit.

Bohunka je pracovitá mamina, stále dělá úklid komína.

Když se u nás čápi poperou, štípou se zobáky přímo před kamerou

No to je psycho na našem hnízdečku…
Čápíka máš za ovečku a on vlkem se stane rázem,
k
onec růžovým brýlím, vraťme se na zem..
tedy do komína… A užijme si psycho, než nastane zima

Až jednou křídla roztáhnete, a poletíte v dál nad krajinou,
na komína hnízdo nezapomeňte, bylo vám kolébkou rodnou.

Bohoušek: borovice, ta je prima, kamera tam nevidí,
je daleko od vepřína, každý mi ji závidí

Indiana Bohouš a hnízdo zkázy

Vidím žrádlo v dohledu, copak asi provedu?
Jako vepřík kvič, Bohouš letí pryč!

ČAPÍ RODINA Z BOHUSLAVICKÉHO KOMÍNA

BOHUNKA
je velká dáma,upravená, načinčaná.
Na stromě si zapózuje, svoji krásu vystavuje.
BOHOUŠEK
je kouzelník,ukáže nám jeden trik.
Rychleji než „švec“ bys řek, z Bohouška je Bahňoušek.
BIVOJ
si rád zamachruje, své umění ukazuje.
Jak osedlat čápíčka a k čemu je zpátečka.
ŠÁRKA
už moc hezky létá, bude z ní mistryně světa.
Má to ale jeden háček, občas spadne na zobáček.
CTIRAD
předved první let, viděl ho snad celý svět.
Vůbec hlavu neztratil i s větrem si poradil.
PLAVÁČEK
chce rychle růst a nikdy nedržet půst.
Když náhodou nemá hlad, tak jde mámě pomáhat.
Uklízí však ve spěchu, klacky háže na střechu.

Poklidné údolí za své vzalo,
co se to s komínem jenom stalo?
Line se odtamtud strašný řev,
až vlasy vstávají a tuhne krev…
Čapata odrostla, čas se jim krátí,
náročná puberta s nimi teď mlátí.
Perou se, klovou se, o žvanec žebrají,
ubohým rodičům pokoje nedají.
Holoto zhýčkaná, dejte se do kupy,
vám by spíš někdo měl zmalovat biskupy.

Bohouši, ty vole, nelítej furt na pole,
jsi jako na motorek,
plný zobák zetorek,
mladí ti pak na lov kálí, doma se ti hnízdoválí.
Mají plná volátka, ta nezbedná čeládka.

Bylo jedno krásné hnízdo, samá větvička.
A v tom hnízdě krčila se čtyři vajíčka.
Dnes na hnízdě rozcuchaném jen klacky se válí.
A čápi nám zanedlouho opět zmizí v dáli.

Všem co jdou spát, hezké sny si nechte zdát, lehoučké jak vánek,
Ať neruší váš spánek.

Jede jede mašinka, Tomáš kouká z okýnka.

No čas se krátí, slunce listy zlatí a český ráj se bude měnit v nelítostný led,
Tak co nám zbývá? U piva si pobrečet, čápům přát dobrý let a hlavně super návrat zpět..

Od Bivoje:
Omlouvám se přátelé, že jsem se vám ztratil,
přišel velký fujavec, co mi pobyt zkrátil.
Hromy, blesky zahnaly mě až k Novému Městu,
abych se zde připravoval na dalekou cestu…
Já jsem Bivoj udatný, už jsem Bivoj velký.
Nebudu už na hnízdě dále chytat lelky.
Už přišel čas neotálet, jídlo žebrat, hnízdoválet.
To dělají mimina, já jsem Bivoj – hrdina!

Přátelé moji milí, neváhejte ani chvíli,
vyražte za mnou do přírody než zamávám mohutně křídly a odletím s novými kamarády. 
P.S. Poznávací znamení – černá piha

Dali jste mě správné jméno, já jsem Bivoj, hrdina.“
Nebudu se s „dětmi“ prát, uletěl jsem z komína.
Nové kamarády mám, sám si myšky nasbírám.

Udělal jsem vám velkou starost a teď,
určitě ještě větší radost.
Snad se ještě uvidíme, až vám křídly zamávám..

To jsem vám lidičky zamotal hlavičku,
když jsem vám ulétl v příznivém větříku.
Strach o mne nemějte, já se též nebojím,
k dalším vzduchoplavcům se tady připojím.

Bivoj tu marně číhal na kance,
tak sbalil svých pět švestek do rance.
Povídá se,že teď prý právě jsou kanci někde na Moravě.
Jednoho si tam zobne hned, ať má sílu na další let !

Letíme do Afriky, letíme do Zimbabwe,
letíme do Afriky, špatně to nedopadne.
Cestou si dáme do pupku.
Letíme stále dál, hraboše v žaludku. O jé o jé o jé o jé

Přátelé, nesmutněte, vidíte ten nepořádek na hnízdě?
Teď Bohunka klape Bohouškovi
„musíme se vrátit, uklidit hnízdo a zatančit“ a Bohouš
„nechme to na jaro.“ Tak uvidíme čí slovo platí.

Od Ctirada, Plaváčka a Šárky:
Že nám Bivoj vytřel zrak? Nenecháme to jen tak,
Najíst se a balíme, snad ho ještě chytíme.
A
vy tady neplačte, snad nás někdo odečte,
třeba ňáká opice, že lelkujem v Africe.

Utichlo údolí, doznívá klapání, vepřín již dokvičel a na jih uhání.
Na hnízdě najednou už je dost místa. Bohunka s Bohouškem též odlet chystá.
Vše dobře dopadlo, utřeme slzy, ono to uteče, budou tu zpět brzy.

Draci jsou už za horama, zítra vzlétne táta, máma.
Kominíkům prázdné hnízdo smutné přijde zítra zrána.

Jedna čapí sezóna pomalu končí,
naši čápi se s námi loučí,
zadumaně hledí do dáli,
na snídani ráno odletěli,
křídly nám naposledy zamávali.
Čeká je cesta daleká, snad to bude Afrika..

Tolik čapích křídel je v našich snech.
Slyším klapot a je to přelud. Kde jste andělé nebes?
Je mi tak smutno a někde zvoní zvon.

Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo.
Hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo.
Podívej se na oblohu, bouřka nic moc nevěstí.
Čápi možná odletěli, pro nás žádné neštěstí.
Už tu nejsou čápi… nevadí. Mít smutek v srdci… vadí.
Komín je prázdný… nevadí. Zažít nudu to vadí, to vadí, to vadí.
Není nutno, není nutno…

TOUHY
Na obloze v plném slunci objevil se čáp.
Za ním druhý, třetí, čtvrtý letí do oblak.
Horké hlavy pospíchají, letí poprvé.
Do náručí lákají je dálky tajemné.
Když pak celý svět je jejich, sny se naplní.
Vzpomínka na rodné hnízdo v srdci zazvoní.
Na obloze v plném slunci objevil se čáp.
Za ním druhý – už jsou doma, lásku chtějí rozdávat.
Večer pak, když jejich děti uléhají ke spaní,
rodiče jim vyprávějí, jak je krásné létání.

Omlouvám se vám, čápi milí,
za všechny lidi kolem komína,
že vnikli jsme vám do soukromí
a stala se z nás velká rodina.
Co obav, radosti i štěstí
denně jsme s vámi prožívali
a děkujeme za ty týdny,
po které s vámi být jsme směli.
A teď se naše cesty dělí,
vy máte dálku před sebou.
Jste nádherní, hrdí a smělí,
do všeho jdete s odvahou.
My budem se jen s nostalgií dívat na vaše fotky, vzpomínat.
A doufat, že snad jednou zase přiletíte se podívat.
Tak hodně štěstí, zlatíčka! Teď ukápla mi slzička.

BOHUNCE (3.7.)

Bohouš kytku donese ti,
za rok chce mít zase děti,
a jenom s tebou, to se ví,
je parťák, táta laskavý.

Všichni vám držíme pěsti,
přejeme moc a moc štěstí.
Žab, myší a i háďátek,
ať vždycky máte dostatek.

Bohunko, máš dneska svátek,
nejlepší jsi z čapích matek.
I vaše dráčata „žravý“,
prý hodně přejí ti zdraví.

Stav hnízda v Bohuslavicích


Aktualizováno: 24.7.2021 8:20

Na hnízdě jsou Bohouš s Bohunkou (DEH H9931) a 4 čápata: Brunclík (CE889), Horymír (CE891), Šemík (CE888) a Vesna (CE890)

Přílet Bohouše: 1.4. 15:30
Přílet Bohunky: 9.4. 12:14
Brunclík: 17.5. 20:36
1. let 22.7. 12:04:16 (182 sekund)
Horymír: 18.5. 7:38
1. let: 20.7. 8:02:16 (23 sekund)
Šemík: 19.5. 10:16
1. let: 22.7. 8:27:27 (22 sekund)
Vesna: 21.5. 11:08
1. let 24.7. 8:10:27 (60 sekund)
Pětníček: 25.5. 15:30 – úhyn 7.6.

Kroužkování: 15.6. 18:20

Stav hnízda v Trutnově


Aktualizováno: 1.8.2021 17:30

Na hnízdě je Betynka (CZP CA764) a 2 čápata: Lotrando (YJ851) a Zubejda (YJ852)

Přílet Betynky: 11.4. 15:15
Přílet Kuby: 21.4. 12:30
(pohřešován od 9.7. 18:32)
Lotrando: 1.6. 9:47
1. let: 30.7. 10:06:13
2. čápě: 1.6. 12:09 – úhyn 4.6.
Zubejda: 2.6. 22:20
1. let: 1.8. 16:15:20

Kroužkování: 27.6. 9:30

Mapa čapích hnízd


Sponzor přenosu


Překladač


13.3
°C
98
%
5
km/h
100
%
5:24
20:41
35
%
Third Quarter
23 days, 2 hours
15:58
0:13

Pin It on Pinterest

0:00
0:00