Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Bohuslavická čapí rodinka si letos od deště snad neodpočine. Po nedělní odpolední bouřce a večerní přeháňce začala noc na pondělí sice v suchu, ale ne nadlouho. Okolo druhé hodiny začalo mírně, ale vytrvale pršet. Déšť postupně zesiloval, maxima dosáhl během časného dopoledne (za celý den spadlo 18,3 mm srážek). Bohunka se vydala na ranní lov, zatímco čápata s Bohoušem stála v dešti na hnízdě. Bohouš se netvářil zrovna nadšeně, ale nedalo se dělat víc než čekat. Bohunka byla stále mimo hnízdo a netrpělivá dráčata začínala kvičet hlady. Před desátou hodinou déšť zeslábl a Bohunka přiletěla domů. Moc jídla ale nepřinesla, jen menší hromádku žížal, po které se jen zaprášilo.

Déšť kolem poledne ustal a oba rodiče opustili hnízdo. Čápata byla osamocena po 25 minut, než se Bohunka vrátila zpět. Hlad byl neukojitelný, při krmení ve 14 hodin se čápata nevybíravě dobývala Bohoušovi do zobáku. Dostal se na ně pouze jeden potkan. Následovala krátká přeprška a při dalším krmení tahanice o velkou kůži, kterou nakonec vyhrála Šárka. Bivoj všem ukázal, že je na nejlepší cestě k ovládnutí další důležité čapí schopnosti – stání na jedné noze.

Přišla poněkud silnější přeháňka, kterou čápata přestála ve společnosti Bohouše. Po jejím odeznění následovalo sušení. Bohunka při péči o své peří ztratila další černé brko. V 18:17 opustil Bohouš opět hnízdo a zanechal čápata o samotě. Velení převzal Bivoj, který znovu zkoušel stoj na jedné noze a důležitě pochodoval kolem hnízda, zatímco ostatní se věnovali hnízdoválství. Nebyla to však jen “frajerská” póza. Když totiž narušil bezletovou zónu holub, Bivoj se mu odvážně postavil a zahnal ho pryč. Bohunka se vrátila v 19:10 se senem a večeří, takže čápata byla o samotě téměř celou hodinu.