První polovina neděle uběhla na hnízdě bez převratných událostí. Po ranních žížalích hodech čápata pospávala, případně trénovala stání na nohou. I nejmladší Plaváček se dokázal alespoň na chvíli postavit. Okolo poledne vysvitlo slunce, a tak hnízdo částečně vyschlo. Později odpoledne se zvedl severní vítr, který dále zesiloval. Nedosáhl naštěstí rychlosti jako vichřice z 11. května, ale pro čapí rodiče v něm bylo docela obtížné stát. Ani čápatům nebyl příjemný, stulila se k sobě v jamce do klubíčka a vylézala pouze za účelem vyčápnutí.
Bohouš se večer buď vloupal do laboratoře nebo někomu odcizil domácího mazlíčka. Jak jinak si vysvětlit bílého potkana, kterého donesl do hnízda. A nebyl to nikdo jiný než Bivoj, který si na něm pochutnal.
Pozdě večer severák dál zesiloval. V podstatě nás však Krakonoš ochránil od mnohem horších událostí, které se děly v té době na Moravě. Tam řádily velmi silné bouřky s přívalovými srážkami a krupobitím. Čapí hnízdo v Dlouhé Loučce bylo těžce zasaženo. Zde na hnízdě začalo pršet krátce po 22. hodině. Bohouš zaujal ochrannou pozici, tentokrát poměrně snadno, protože čápata už spala. A zůstala tak pod ochranou po celou dobu deště, který byl sice vydatný, ale netrval dlouho.
V pondělí by již pršet nemělo…
