Sobota 6. června byla po většinu svého trvání uplakaná. Nepršelo sice nijak vydatně, bouřky se nám vyhnuly, ale absence slunečního svitu znamenala nepříjemně vlhké hnízdo. Čápatům to ale příliš nevadilo. Pokračovala v tréninku chůze na natažených nohou, Bivoj dokonce zkoušel čápení vestoje. K udržení rovnováhy však musel využít křídla i zobák, protože raketové palivo ze zkapalněných zmijí je až příliš výkonné. K jídlu byly po celý den převážně žížaly, jen odpoledne donesl Bohouš várku hadů, na které se vyřádil hlavně Bivoj.
Večer a v noci na neděli opět zapršelo, takže snídaně byla vydatná. Po opakovaných porcích žížal se jen zaprášilo, při vhazování téměř nestihly dopadnout na dno hnízda. Během nedělního dopoledne konečně vysvitlo slunce a zvedl se vítr. Podestýlka začala alespoň trošku vysychat a čápata měla možnost větší pohybové aktivity. Všechna už se rojí po ploše hnízda a zkoumají ho. Na nohy se snaží zvednout již i nejmladší Plaváček. Mladí berou do zobáků listy a klacíky a zkoušejí s nimi manipulovat. Rodiče už je kromě deště vůbec nezakrývají. Je to problematický úkon, neboť čápata už jsou velká a hlavně neposedná.
Jedna odpověď
Velké díky za vše, je to úžasná podívaná. Jsem šťastná že i malý Plaváček pomalu dohání své sourozence. Sedí na něho hláška z
filmu pana Trošky " Jsem malý, ale šikovný ". Myslim že bude z něho šikovná čápička. Těším se na další, i když komentář nepíši
pokaždé, všechny ale sleduji.