Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Dnes v 15:00 vypršel odpočet k odhadovanému okamžiku začátku klubání čápat. Do té doby se žádné nevyprostilo z vápenaté obálky, která mu byla více jak měsíc domovem. Nejméně dvě na tom ale pilně pracovala. Skořápka však byla stále pevná, tudíž práce namáhavá a zdlouhavá.

První známku narušení pláště vajíčka jsme zaznamenali už v neděli dopoledne. Do noci se však nic podstatného neudálo. Čápátko začalo pracovat až pod příkrovem tmy, zatímco čapí rodiče odpočívali vleže vedle sebe. Ještě za pondělního šera ve 3:36 jsme tak mohli spatřit zjevný otvor a poprvé slyšet pípání čapího kuřátka. Při přerovnávání vajíček Bohoušem v 6:42 byla už ve vajíčku pořádná díra a pípání značně zesílilo.

Klubání prvního čápěte

Bohouš i Bohunka chtěli být oba při klubání a tak jeden druhého neustále zvedali tlačítkem na zádech. Když v 8:22 překulovala vajíčka Bohunka, odhalila se nám dírka i v druhém vajíčku. V 11:28 již byl první otvor tak veliký, že bylo možné pozorovat pohyb uvnitř skořápky a práci čapího zobáčku na rozšíření trhliny. Kdo z rodičů zrovna neseděl, přinášel na hnízdo čerstvé větve nebo podestýlku – hlavně seno a listí. Bohouš odpoledne přiletěl i s chomáčem čerstvě pokosené trávy. Při sezení byli oba čápi jak na trní, skoro jako by hnízdo probíjelo elektřinou. Zvlášť Bohouš se na důlku neustále vrtěl. I počasí čápům docela přálo, sice bylo poměrně chladno, proti mnoha jiným místům v zemi však bez deště.

Když Bohunka znovu otáčela vajíčka  v 18:15, v jednom z nich již zela široká trhlina, skrz kterou bylo jasně vidět tělíčko ptáčete. Poté nabraly události rychlejší spád, při dalším odkrytí důlku bylo již vajíčko bez vrchlíku a trčela z něj horní polovina čápěte. Nožky a tělíčko však stále pevně vězely ve skořápce, ani Bohunky pomoc zobákem nebyla nic platná. I druhé vajíčko začalo výrazněji praskat. Bohouš mezitím létal jako drak mezi hnízdem a skladem větví, klubání jako by ho přestalo zajímat.

V 19:40 sedělo první čápě stále ve vaječném pohárku, Bohunka ho trošku přiskřípla dalším vajíčkem. Pípání se zpod ní linulo i když seděla nad jamkou. Před 20. hodinou se dostala opět řada na Bohouše, který opatrně zasedl. Do 20:26 se pod jeho ochranou povedlo čápěti dostat ven nožku, jen maličko zbývalo k plnému osvobození se od skořápky. Když se Bohouš o deset minut opět zvedl, byla snaha korunována úspěchem. Čápátko spočívalo v celé své kráse v důlku a prázdná skořepina ležela pohozená opodál. Vítej mezi námi a hodně štěstí! Sourozenec bude nejspíše záhy následovat.