Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Oficiální stránka fanoušků čapího hnízda na komíně firmy KARA v Bohuslavicích u Trutnova

Tour de Ciconia VIII/2022

Čtvrtá etapa letošní Tour de Ciconia byla zároveň naším posledním výjezdem k čapím hnízdům. S Lukášem jsme se vydali na cestu v sobotu 6. srpna odpoledne. Ještě beze mne navštívil Lukáš po poledni Vlčice a Bohuslavice. Jak jsme se mohli přesvědčit, některé čapí domovy byly již částečně nebo zcela opuštěné a jejich obyvatelé se chystali na podzimní migraci. Vyrazíme-li ještě do terénu, bude to pouze do lokalit, kde se čápi dosud zdržují nebo na případná shromaždiště mladých i dospělých čápů před jejich odletem na jih. Zároveň již vynechávám zmínky o hnízdech, jenž byla prázdná již při minulé kontrole na konci července.

Náchod

Lukáš mne vyzvedl ve 14 hodin a vyrazili jsme přes Červený Kostelec do Náchoda. Na hnízdě tam seděli a postávali 4 dorostenci, pravděpodobně ještě nelétající (jsou přibližně o 10 dní mladší než Radúz s Mahulenou). Hnízdní podložka v sousedství byla prázdná, rodiče jsme nikde v okolí nespatřili. Při cestě zpět nás zaujala aktivita zdejší Celní správy, náhodně kontrolující vozidla přijíždějící z Polska (hnízdo se nachází stovky metrů od státní hranice).

Slavětín, Veselice a Šestajovice

Z Náchoda jsme přejeli do Nového Města nad Metují. Prvně jsme zamířili do blízkosti Nahořan, zdali se tam nehoufují čápi jako v roce 2020. Jediným úlovkem však bylo hejno racků u zdejší travní farmy. Na hnízdě ve Slavětíně jsme zastihli oba rodiče při odpočinku. Dračí kvarteto pravděpodobně vyrazilo do světa 4. srpna. V noci na následující den přenocovalo na hnízdě cizí čápě bez kroužku, které tam dospělí tolerovali. Od té doby se na hnízdě zdržují pouze čapí rodiče.
Ve Veselici jsme nalezli hnízdo zcela prázdné, i když jsme prozkoumali blízké okolí, žádného čápa jsme nenašli. O kousek dál v Šestajovicích čapí domov opuštěný nebyl. Mládež se sice vydala do světa, ale na hnízdě odpočívali oba dospělí. Při přesunech jsme pozorně sledovali okolní pole a louky, po čápech však nebyla jediná stopa. Proto jsme se vydali dál, do Jaroměře.

Jaroměř a okolí

Ani na polích v okolí pevnosti Josefov jsme černobílé ptactvo nezahlédli. Zato k hnízdu v Jaroměři jsme dorazili v pravý čas. Právě přilétla čapí máma a mohli jsme sledovat krmení. Musím říci, že dračí řev na vlastní uši nepůsobí tak děsivě, jako když ho zachytává citlivý mikrofon. Třem mladým se dostalo ohromného množství kobylek a jiného hmyzu, ještě dlouho ho vyzobávali z podestýlky. Čápice posléze odlétla směrem k městu. Mladí nejspíš ještě sami nelétají. Vypravili jsme se na Josefovské louky, ale ani zde jsme neuspěli. Žádný čáp nebyl v dohledu. Po cestě do Žirče jsme minuli komín v Heřmanicích, na kterém stál osamocený čáp.

Žireč a Vlčice

Na hnízdě v Žirči postávali a polehávali dle očekávání 3 mladí čápi, rodič je hlídal z komína sousední budovy vedle zámku. Zdejší mládež již létá, ale naštěstí byla zrovna doma. Následoval přesun do Trutnova a návštěva Food festivalu. Lukáš si dopřál pořádný burger a podělili jsme se o belgické hranolky. Nacházel se tam i stánek Broukey se „zetorkami“ v podobě pražených moučných červů. Bohdana jsme ale ve frontě zájemců nezahlédli. Po večeři jsme navštívili Vlčice, nezamířili jsme však k hnízdu, nýbrž mezi pastviny. Tam už dopoledne nachytal Lukáš mládež při lovu. Mezi stádem krav jsme čápy spatřili i nyní, ale byli příliš daleko. A tak jsme místo čápů sledovali napájení telete krávou a hovězí hopi hop. Nastal čas na poslední zastávku.

Bohuslavice

Závěrečným bodem programu bylo jako tradičně naše domovské hnízdo. Museli jsme se ale spokojit pouze s fotografiemi Radúze na komíně. Ačkoliv jsme proslídili všechna známá loviště, zbytek čapí rodiny jako by se do země propadl. Nikdo nebyl na hadí ani čapí loučce, na louce ani domech okolo horní silnice, v okolí hřbitova, ba ani u silnice v Adamově. A tak jsme letošní poslední Tour de Ciconia okolo 18:45 ukončili. V galerii najdete ještě i snímky z neděle 7. srpna, kdy Lukáš znovu fotil v Bohuslavicích s podstatně větším úspěchem.

12 komentářů

  1. Děkuji za krásné počteníčko. Bohdan určitě o tom FOOD festivalu nevěděl, určitě by šel na ZETORKY do fronty. Již teď jsem smutná, že brzy bude naše hnízdo opuštěné, že budu stále vzpomínat, kde ta naše rodina letí. Škoda, že se nedají alespoň virtuálně sledovat. Hlavně ať doletí tam a pak i zpět v pořádku.
    Paulinha

  2. Pěkně jste mě povodili po čapích hnízdech ve vašem okolí. Jsem ráda, že jste mě k nim přivedli svými kamerami, chatem a obrázky ze života čápů. Obdivuji zaujetí a semknutou skupinu čápomilů a řadím se mezi nimi. Je to pěkný koníček a zdroj poznání o čápech ve všech jejich projevech. Děkuji všem a přeji příjemné sledování dorostenců i ptačích rodičů před odletem na zimoviště :-)))

  3. Pěkné čtení. Děkuji. Opět přibývá hnízd, která zůstávají prázdná. Jako každý rok, už po staletí. Někoho pohled na prázdné hnízdo naplňuje smutkem, ale pro mne je to štěstí, radost, uspokojení, krása a klid. My lidé máme často tendenci si přivlastňovat, řídit a to u čápů nejde. A nejen u čápů. Proto asi ten smutek. Ale copak není krásné, že z hnízda mohli vyletět na svoji životní pouť mladí čápi? To přece dává člověku tolik síly, radosti a štěstí, že se z toho musíme radovat a ne být smutní. Máme velké štěstí, že toto vše můžeme sledovat a že se můžeme těšit, že na jaře znovu čápi přiletí a znovu budeme moci být svědky zázraku, kterému se říká nový život. Aspoň já to takto mám.

    1. No a když vám odejde dítě do světa, tak nejste smutná? Vždyť tak to přece není jak píšete. Láska, přátelství, nebo přízeň je právě o tom, že člověku dokáží vnést vedle radosti a štěstí také pocity smutku, stesku a strachu o dotyčného. Pak víte že doopravdy máte ráda. A kdo má opravdu rád, tak přeje automaticky i svobodu. Taky jsem rád, že čápata odlétnou, že se vše podařilo, ale pak je mi taky krásně po nich smutno. Uložil jsem si odlet Lotrandy a Zubejdy, jak kroužili nad Trutnovem a stoupali do nebes a prostě mi bylo moc v ten moment smutno a spíš mi to bere síly než dává, ale hezky bere. Zároveň si člověk uvnitř přeje, aby bylo jak má být. A přeje jim tu jejich svobodu (svázanou stejně ptačími instinkty). Spíš lituju lidi, který třeba netesktní a není jim smutno. Musí bejt děsně citově oploštělí.

      1. Odpovím Vám pane Martine. Když mi odešly děti do světa, tak jsem nebyla smutná. Byla jsem šťastná, že ony jsou šťastné a jdou si za svými sny. Stýskalo se mi, moc a hodně dlouho, ale smutná jsem nebyla. A nemyslím si, že bych byla citově oploštělá, ba naopak, přeji štěstí každému, kdo ho dokáže prožít. Zrovna tak se dokáži vcítit do člověka, který prožívá opravdový smutek.

        1. To nebylo myšleno na vás, že byste měla být citově oploštělá, jak by asi mohl takovej člověk mít jinak rád čápy 🙂 Spíš jsem to myslel tak, že se nedivím, že jsou lidé smutní když odletí. Já jsem taky smutnej, ale tak nějak pěkně příjemně smutnej..

  4. Parádní fotky, ale jen taková malá poznámka....s takovou mašinou jako je Canon EOS R5 bych dal ISO auto a čas minimálně na 1/1200s při ohniskovej vzdálenosti 800mm. Dost fotek je podle mne naprosto zbytečně máznutých a malej šum (kterej u takovýho fotaku stejně bude prakticky neviditelný) není na škodu. 800mm je už velké přiblížení, tam není šance udržet delší časy a ke všemu zachytit pohyb. Jinak ale super přiblížení do života klapaček, já je letos nemám moc šanci vidět na živo 🙁

    1. Díky, ale ve vší úctě opravdu to není tak jednoduché jak píšete. Vím jaké expoziční časy na dané ohnisko používat, ale s objektivem f/11 a velmi oblačnou až zataženou místy oblohou není možné s tímto objektivem expoziční časy okolo 1/1000 používat, neb výsledné ISO je bez problémů 5000-8000 a to opravdu i na R5ku je hodně a fotka z toho pak není dobrá.

      1. Mate moc velke naroky 🙂 Ale kdyz vidim casy pod 1/500 a pritom iso hodne dole tak mi to pripada skoda kdyz je fotka maznuta. ale je to o priorite kazdyho. ja mam radeji trochu vice sumu za cenu vyssi ostrosti. Jinak. Taky jsem driv tlacil iso dolu a nakonec davam radeji auto. Tak jestli budete fotit jeste klapacky tak sem schvalbe dejte takovou fotku. Zajimalo by mne to 🙂 Foceni zdar a klapackam zvlast.

  5. Také moc děkuji za krásné letní zážitky. Mnoho nového ze života čápů jsem dověděla a potěšila se .

  6. Naaaádherné fotečky ,i povídání,co se musim smát hovězí hopi,hopi...už nastává čas odletu a za chvíli budou všechna hnízda prázdná,z čehož jsem velmi smutná,ale pro naše miláčky to je nová životní etapa svobody ,nezbývá než si přát ,ať jsou všichni v pořádku a mají dlouhý život ...❤️❤️🤗

  7. Také chci poděkovat za Vaši záslužnou osvětovou práci kolem čápů a popřát Vám i jim šťastné příští dny a týdny.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Pin It on Pinterest

0:00
0:00