Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Do zimního slunovratu dnes zbývá posledních pět týdnů, podzim se neodvratně blíží ke svému závěru. Stále kratší dny jsou často doprovázeny sychravým počasím. Příroda i bohuslavické hnízdo se pomalu připravují k zaslouženému odpočinku. Naprostá většina stromů již pozbyla listí, jasné podzimní barvy proto vystřídala ponurá šeď. Od listnáčů převzaly štafetu modříny, jejichž jasně žluté jehličí září z jinak tmavého lesa. Jeden z nich se tyčí jako maják přímo za okrajem hnízda. Pozvolna ustaly i dříve časté návštěvy ptačích návštěvníků. Pouze nádherně zelený baldachýn bujné trávy stále korunuje vrchol Kafkova komína. Nyní je před námi čekání na okamžik, kdy celé hnízdo poprvé získá bílou sněhovou čepici.

Čapí novinky

O čápech není příliš co uvést – Cecilka zůstává v rozletové voliéře v Jaroměři, stejně jako Kamil v Huslíku. Zde se zaslouží poděkovat všem, kteří finančně přispěli na pořízení stavebního materiálu, nutného pro výstavbu nových rehabilitačních voliér a výběhu pro srnčata. Za pomoci 361 dárců se vybralo 331 000 korun. U Jaroměře se počátkem listopadu pohybovali na poli dva čápi. Nelze vyloučit, že jedním z nich byla čápice z Šestajovic, která se jinak na svém hnízdě už nezdržovala. Pohyby čápů v teplých krajích se nyní díky dočasné odstávce webů německého NABU (kvůli problémům s bezpečností PHP) zjišťují poněkud komplikovaněji. V českém registru hnízd došlo k uzavření letošní sezóny, snad se tedy brzy dozvíme její celkové výsledky.

Podzim na vrcholu

Jak jsem naznačil výše, na hnízdě v Bohuslavicích se toho v uplynulém měsíci příliš neudálo. V polovině října se vyskytovaly časné ranní mlhy. Zajímavostí se stal opakovaný blízký průlet volavky, kterou mnozí považovali za opozdilého čápa. Neměla totiž tradičně zkroucený krk, dost možná naplněný právě ulovenou kořistí. Před úsvitem přelétla nad obzorem Mezinárodní vesmírná stanice, dopoledne skočila přímo na kameru zvědavá sýkorka. V pátek 23. října jsme zaznamenali první letošní mráz, na hnízdě následně dováděly hned tři sýkorky. Pestrobarevnost okolní krajiny dosahovala v těchto dnech svého vrcholu. O den později skotačila na ohrádce dokonce šestice sýkorek.

Slunečné počasí ukončil přechod studené fronty, doprovázený deštěm a silnějším větrem. Jeho poryvy dokázaly pohnout i některými větvemi v Bohdanově valu. Zvířené listí z přilehlého lesa prolétalo až okolo kamer. Následovalo další mrazivé ráno, při kterém hnízdo i jeho okolí pokrylo šedavé jíní. Vycházející slunce se navíc postaralo o nezvyklé osvětlení. Počet současně pozorovaných sýkorek se 26. října dopoledne zvýšil na sedm. Při odpolední přeháňce se nad úpským údolím objevila výrazná dvojitá duha. Následujícího dne došlo k přerušení přenosu ze zoomovací kamery. Kamera samotná je nadále funkční, avšak kvůli omezením YouTube nelze znovu spustit veřejný přenos. Jedná se o stejný problém jako v případě kamery v Chvalči, Lukáš se ho později pokusí vyřešit.

Když nastaly mrazy

V úplném závěru října se na komíně kromě sýkorek objevil ještě střízlík, doprovázený rehkem. Zatímco v první listopadový den pokryl vyšší partie Krkonoš sníh, na hnízdě po dešti znovu poskakovaly sýkorky. Od tohoto okamžiku však výskyt opeřenců výrazně poklesl a omezil se téměř výhradně na sýkorky. První dekáda listopadu přinesla výrazné noční mrazy, ve třech případech se jednalo o rekordní hodnoty nejméně za dvacet posledních let. Za jasných nocí jsme měli možnost pozorovat známá souhvězdí, defilující nad obzorem. Za zmínku stojí především Plejády (známé též jako Kuřátka) či Orionův pás.

Mrazivá rána s sebou opakovaně přinášela výraznou vrstvu jíní, pokrývajícího trávu rostoucí na hnízdě. Nedělní ráno 8. listopadu nás pak přivítalo teplotou klesající až k -7 °C. S nástupem dalšího týdne se počasí přiklonilo zpět k podzimu, za opakovaného deště a mrholení často halila okolní lesy mlha. V pondělí 9. listopadu jsme si pak při příležitosti Bohdanova svátku připomněli společně jeho památku. A dnes, tři měsíce po Bohunčině odletu, prolétly ráno vzduchem první drobné sněhové vločky…