Když nebe plakalo

Když nebe plakalo

Závěr pondělního dne se na hnízdě obešel bez konfliktu díky tomu, že Šárka sama opustila hnízdo před návratem rodičů a přenocovala nejspíš opět dole na střeše. Noc na úterý byla oblačná a teplá, od jihozápadu se blížila oblačnost studené fronty.

Ctirad s Plaváčkem odletěli na snídani v 6:03 a rodiče tak zůstali na hnízdě sami. Bohouš si již včera večer přinesl odněkud pěkné bahenní botky, se kterými ho Bohunka odmítala pustit do postele. Ve chvílích klidu se oba rodiče pokusili alespoň trochu poklidit nepořádek v čapím obýváku, odklidit všudypřítomná rozházená polena a urovnat sešlapanou ohrádku. Ještě než začalo okolo osmé hodiny pršet, stihl Bohouš vyhodit žaludeční granát a zbavit hnízdo zbytků po Plaváčkově večeři. Ve vytrvalém dešti pak stáli Bohouš s Bohunkou na okrajích komína. Oba pak odletěli těsně před návratem mladých, které na hnízdo přivedla kupodivu Šárka. Tu následoval Ctirad, Plaváček se lehce pozdržel. Když zjistili, že na komíně rodiče nejsou, nechtělo se jim tam stát zbůhdarma v dešti a opět vyrazili do terénu. Plaváček se odrazil a vznesl do vzduchu, obrátil se nad čapí loučkou a proletěl vysoko nad hnízdem.

Hodiny plynuly a hnízdo zůstávalo prázdné.  Byl Plaváčkův odlet opravdu tím posledním? Na komín dopadaly slzy z nebe a mnozí přátelé čapího hnízda též slzeli smutkem. Déšť odpoledne pozvolna ustal a po více jak osmi hodinách čapí nepřítomnosti se na hnízdě objevil holub Valda, který opět vyzobával chutná semínka. S každou další minutou narůstala naše nervozita a klesala naděje na návrat členů naší čapí rodiny. Rozhodli jsme se s Lukášem pro další cestu do Nahořan. Pokud celá rodina odlétla, nezastihneme ji ještě tam?

Když jsme dorazili na místo, po poli se potulovali pouze čtyři čápi, jeden z nich s kroužkem. Byl to však jeden z těch, které jsme odečetli již včera. Po jiných čápech ani stopa. Do tohoto zklamání náhle dorazila zpráva, že Ctirad a Plaváček jsou doma. Lukáš pořídil ještě několik snímků (galerii najdete na konci stránky) a vydali jsme se na cestu zpět. Mezitím nad naším hnízdem vyrostla přeháňka, která při své další cestě k jihovýchodu dospěla do stádia bouřky. Lov čápů jsme tak na chvíli na návrší mezi Žernovem a Zlíčí zaměnili za lov bouřky. Oblačnost vypadala docela zajímavě, ale s blesky to velká hitparáda nebyla.

Na hnízdě si mezitím Plaváček zatancoval a pak si s Ctiradem ještě krátce vyletěli. Vrátili se ve 20:05, krátce před návratem Bohouše, po kterém se nestyděli žebrat večeři. Ve dvou kvičeli jako celý velkovepřín. Šárka na komíně nepřistála, ale lze předpokládat, že zůstala dole na střeše (sourozenci tam po příletu koukali). O 21. hodině byl s Plaváčkem a Ctiradem pouze Bohouš, Bohunka se ještě někde toulala.

Bohouškovy nové botky
Nastal čas uklidit Bohoušův špalek
Pozor, házím granát!
Bohoušku, pomůžeš mi s tím laskavě?
Naposled nebo ještě ne?
Valda na komíně
Já tak rád trsám, trsám…

 

 

3 thoughts on “Když nebe plakalo

  1. Koukám na ně,Šárka si užívá poslední chvíle na hnízdě a její dva spolubydlící taky,nevím kdo to je nejde přečíst kroužek,bude smutno,ráno místo snídaně kuk na Bohuslavický draky,přečíst deník,kouknout jak mají uklizíno/teť už na to kašlou jsou to už mazáci,kde jsou ty chvíle co jsme měli ukrutný strach o benjamína Plaváčka,uvidíme za rok,Šťastnou cestu všem čápům,aby to dali,je to dálka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial