Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Takový déšť na hnízdě letos jestě Bohouš s Bohunkou nezažili, natož čápata. Od půlnoci do půl páté odpoledne ho spadlo na komín přes 26 mm. V letošním roce jsme takto vydatný déšť zatím nezaznamenali, ani když se klubal na svět Plaváček (to napršelo “jen” okolo 16 mm). Nejednalo se sice o bouřkové přívaly vod, ale kapky vytrvale smáčely čápy nepřetržitě více jak osm hodin. Největší intenzity dosáhl déšť mezi 10. a 15. hodinou, kdy byl navíc doprovázen zesilujícím severozápadním větrem.

Od dopoledne byli mladí čápi na hnízdě sami, z posledního letu se vrátili o půl osmé ráno. Bohouš přilétl na komín až ve 13:01 a naservíroval k obědu ranec žížal. Na hnízdě pak zůstal a sdílel s čápaty projevy nepříznivého počasí. V čerstvém větru s deštěm se všichni klepali chladem (bylo jen +16 °C). Po 15. hodině začaly srážky zvolna slábnout a Bohouš zahájil pokusy o sušení. Když v 16:18 dorazila Bohunka se senem, ve větru stále proletovaly kapky vody. Dlouho doma nepobyla, pouhé 4 minuty. Bohouš se vypařil těsně před jejím příletem.

Před půl pátou déšť konečně ustal, naopak zesílil vítr. Ten kromě podpory schnutí peří vybudil čápata k rozcvičce na hnízdě. Bivoj provedl krátký kontrolní let okolo komína, ale nejspíš usoudil, že to ještě není ono. Prvně bylo třeba lépe uschnout. Bivoj si v příznivém větru opět osedlal svého věrného oře Šárku, i když tentokrát v sedle nevydržel tak dlouho. Okolo 18. hodiny vzlétli postupně všichni několikrát do vzduchu, i když jen na krátkou chvíli. Při druhém kole si jediný Ctirad dal pauzu.

Po 19. hodině začali na hnízdo střídavě zalétat Bohouš s Bohunkou, a to jak s večeří (potkani a kusy kůží), tak se stavebním materiálem (seno a větve). Krmení bylo jako vždy rizikové, vyhladovělá čápata byla při vhazování poměrně agresivní. Bohunka pak výjimečně setrvala na hnízdě a mladí dokonce občas přestali kvičet jak stádo selátek.