Velké čapí finále

Velké čapí finále

Ne, čtvrtek ještě nenapsal poslední díl letošní čapí epopeje. Na ten jsme si museli počkat ještě jednu noc. Zatímco Ctirad, Šárka a Plaváček zmizeli kdesi v dálavách, Bohunka s Bohoušem se ještě večer vrátili (ve 20:25, respektive ve 20:43) domů. Ještě zde zmíním, že Šárka byla spatřena těsně před tím, než ráno vyrazili Plaváček s Ctiradem. Přeletěla nad hnízdem v 9:19:25 a také zamířila na louku pod tratí. Ti dva ji pak následovali.

Bohouš s Bohunkou strávili svou poslední společnou noc ve stoje. Noc byla zcela jasná s oblohou plnou hvězd. Páteční srpnové ráno bylo docela chladné, s bohatou rosou. Oběma čápům zvlhlo peří, a tak se museli prvně osušit. Jako první vyrazil z hnízda Bohouš v 5:46. Bohunka zůstala doma, protřepávala křídla a snad si na rozloučenou i lehce poskočila. V 5:53 vyrazila za Bohoušem.

Bohouš se vrátil v 6:32, postával na okraji hnízda a hleděl na vycházející slunce. Možná v něm viděl ty dálky, které se před ním rozprostírají a jež bude muset překonat. Také si protřepával křídla, jako by se ujišťoval, že ho na té dlouhé cestě unesou. Kombinace jeho ušlechtilé čapí postavy s vycházejícím sluncem vytvářela neskutečné obrazy. K rozlučkovému tanci se ale neměl.

Bohunka okolo osmé hodiny ranní seděla podle hlášení Ireny Najmanové dole na střeše. Možná hledala Šárku, ostatně již den předtím se zdálo, jako by rodiče hledali své potomky. Ne snad proto, že by jim chyběli – ale aby se ujistili, že jsou všichni v pořádku na cestě a nezanechávají nikoho za sebou. V 8:45 se Bohouš zvedl a vzlétl do prostoru nad Bohunkou. Vzájemně na sebe zaklapali a Bohouš se vrátil na komín. Naposledy ulehl na seno, které sem během měsíců s Bohunkou nanosili.

Bohunka dorazila vzápětí. Prošla se po hnízdě a hezky se nám ukázala přímo před kamerou. A přišel ten okamžik, o kterém jsme věděli že jednou přijít musí, jen jsme si stále říkali: „dnes snad ještě ne“. V 8:55:15 rozepjal Bohouš křídla a zahájil cestu na daleký jih. Bohunka ho následovala v 8:55:34. Opustili hnízdo téměř na minutu přesně po roce a sedmi dnech od loňského odletu. A nám zůstal pouze pohled na prázdné hnízdo

Bohoušku a Bohunko!

Splnili jste úspěšně a se ctí úkol, který je čápům dán od nepaměti. Překonali jste obrovské vzdálenosti, abyste se vrátili do míst, která jsou pro vás domovem a tam zplodili a vychovali novou čapí generaci. Přes překážky, které vám v letošním roce kladla příroda, jste dokázali vychovat čtyři krásná, zdravá a silná čápata. Ta jsou již také na cestě na jih. Mimo to jste přinesli radost do srdcí mnoha lidí, obohatili je o četné poznatky a spojili je novým přátelstvím. Všichni vám přejeme, aby cesta, která vás nyní čeká, byla bezpečná a oba jste se nám v pořádku vrátili. Hodně štěstí a na shledanou na jaře 2021.

Šárka letí, hurá za ní!
Poslední společná noc
Bohunčino poskočení
Za sluncem, tam záhy vyrazíme
Již brzy se vydáme na dalekou cestu
Svatý Bohoušek
Ještě chvíli se poválím
Poslední pohled na Bohunku
Bohouš odlétá
Bohunka odlétá
Hnízdo definitivně osiřelo

10 thoughts on “Velké čapí finále

  1. We watched the storks since early spring. We saw them when they were just eggs. We visited them in late June. We came from Berlin with an electric car, so we won’t pollute their pure and clean world. Noe these „eggs“ spread their wings and flew away.
    We wish the 4 kids to be healthy and to come back to Trutnov. And the parents, we hope they will be as healthy and see them in the nest in 7 months.

  2. Chci tímto poděkovat a vyjádřit uznání kolektivu lidiček, kteří se podíleli na projektu Čapího hnízda v Bohuslavicích. Celé dění kolem čapího hnízda jsem sledoval asi od května až do dnešního odletu B + B a již se těším na rok 2021. Jiří Daněček Hodonínsko.

  3. Neměla jsem čas 24 hod. denně sledovat Vaše „přímé přenosy“, ale každý den jsem si přečetla úžasné denní shrnutí, prohlédla všechny fotografie a videa.
    Úžasná práce, máte můj velký obdiv.
    Jestli můžu, mám ještě 2 dotazy:
    – jak jste na jaře poznali Bohouše, když nemá kroužek?
    – jak přišli mladí ke svým jménům?
    Milada – Šumperk

    1. Bohouš je prostě Bohouš – podle toho jak bojoval o hnízdo, jak se choval k Bohunce, jak se spolu pářili, skákal na kameru, miloval hnízdoválení… Kdo ho znal z předchozího roku, tomu bylo jasné, že je to prostě opět on, i bez kroužku. A pokud se vrátí, poznáme ho i příští rok.
      Mladé jsem víceméně pojmenoval nakonec já – snažil jsem se vybírat jména, která by nějak seděla k jejich charakteru nebo událostem s nimi souvisejícími. To se nakonec splnilo víc, než jsem čekal. Nejstarší a nejsilnější Bivoj se první osamostatnil, Ctirad s Šárkou vedli čapí válku a Plaváček, tomu už déšť nikdy nevadil. I na příští rok už mám v hlavě pár tipů, jména z českých legend myslím nejsou špatná volba. Když to přeženu, čápů jménem „Karel“ je spousta, ale Bivoj je jen jeden 😀

  4. Děkuji Vám všem, kteří jste nám, pouze vytrvalým pozorovatelům, vytvořili tak úžasné chvíle u monitoru. Díky Tomáši, Lukáši i ostatní! Za ty skvělé živé přenosy, za každodenní večerníčky. I za trpělivost s námi, kteří jsme si časem vytvořili závislost. Děkuji za společné prožitky. Návštěva u hnízda, písnička pro BaB, (také jsem si poplakala). A mnoho dalších každodenních potěšení i obav, které jsme sdíleli. Těším se, že i nadále zůstaneme přes PC v kontaktu. Oceňuji Vaši obětavost. Protože jsem celou dobu jen zůstala v anonymitě a pouze pravidelně s napětím sledovala život na hnízdě, nijak se nezapojovala, o to delší je nyní mé psaní :-). Zdravím Vás všechny. Jiřina Pacovská, Kladno 🙂

  5. Chci poděkovat, projevit uznání a obdiv všem lidem, kteří se podílejí na tom, abychom my, laici, mohli prožívat nezapomenutelné okamžiky a udělat si představu, jak žijí tito divocí ptaci. V dubnu, kdy firmu, ve které pracuji, uzavřel Covid 19 na dlouhé 2 měsíce, jsem z nudy procházela youtube, když mi zcela náhodou padl zrak na popisek živého přenosu z hnízda v Bohuslavicich. Jako rodačka z Červeného Kostelce a milovnice všeho chlupatého a opeřeného jsem že zvědavosti nakoukla a začetla se do chatu pod videem. V té době se právě Melír namlouval Bohunce a do toho se vrátil Bohoušek a ja po pár dnech zjistila, že jsem se stala závislou. Až doteď jsem byla jen tichým pozorovatelem a obdivovatelem, ale když předevčírem čápata odletěla a včera hnízdo osiřelo úplně , pochopila jsem, že na jaře budu s netrpělivostí a nervozitou denně čumět do toho telefonu znovu. Děkuji pánové Tomáši a Lukáši za letošní jaro a léto, bylo
    to poučné, vtipné i smutné. Obdivuji, kolik volného času tomu věnujete. Díky Vám si snad i jiní lidé uvědomí, čeho všeho jsme součástí a že nejsme dokonalejší než zvířata kolem nás. Obdivujeme je, chraňme, a zbytečně jim nedělejme život složitější. Děkuji a těším se na jaře možná i na chatu na shledanou s vámi všemi milými obdivovateli těchto úžasných a majestátních ptáků. Dana

  6. Chtěla bych poděkovat všem, kteří nám umožnili sledovat tu úžasnou, fascinující podívanou a skvělé komentáře. Nebylo možné odtrhnout oči od monitoru. Miláčkům přeji hodně štěstí. Všechno dobře dopadlo, tak proč při pohledu na prázdné hnízdo bulím, že mám vše rozmazané…
    DÍKY!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial