Čapí hnízdo v Bohuslavicích

Málokterý čapí pár se může pochlubit tím, že dokázal dva roky po sobě úspěšně vyvést pět potomků. Bohunka s Bohdanem mezi takové rodiče právem patří. Zdar jejich společného hnízdění je výsledkem úporné snahy, harmonického soužití a také té příslovečné špetky štěstí. Bohunka si po Bohoušově zmizení vybrala před čtyřmi lety toho nejlepšího partnera, který byl k dispozici. Bohdan navíc nebyl naprostým cizincem, nýbrž blízkým sousedem, kterému se také nevrátila družka. Ačkoliv sledujeme život čápů již sedmým rokem, každá sezóna je jedinečná a přináší mnohdy překvapivé momenty, které občas osvětlí tajemná zákoutí čapího života. Mnohdy však spíše nastolí nové otázky, jejichž zodpovězení se možná nikdy nedočkáme. Pojďme se tedy společně vrátit k nejzajímavějším momentům, které letošní rok přinesl.

Divoká jarní migrace a společný návrat

Průběh jarního návratu čápů byl negativně poznamenán povětrnostními vlivy. Opakované vpády studeného vzduchu na Balkán a do Turecka způsobily, že se čapí tah několikrát zcela zastavil a jeho celkové trvání se značně prodloužilo. Na mnoha hnízdech čekal první navrátilec na svého partnera i desítky dní. Pozdní přílety pokračovaly až do začátku května, což mělo za následek pozdní líhnutí některých čápat. V tomto ohledu jsme měli výjimečné štěstí, protože Bohdan s Bohunkou dorazili zároveň s prvními migranty z východu již 27. března. A co víc – přilétli domů téměř společně, Bohdan pouhých osm minut po Bohunce. V minulosti se toto stalo pouze v naší první sezóně v roce 2019, kdy Bohunka přilétla zároveň s Bohoušem.

Snůška, sezení a obrana hnízda

Bohdan na nic nečekal a ihned začal pracovat na nové čapí generaci. První vajíčko snesla Bohunka už šest dní po svém příletu, postupně jich do důlku uložila pět. Bohdan si sezení jako tradičně užíval, zároveň poctivě hlídal hnízdo. Kolem komína prolétalo množství cizích čápů, kteří o něj občas projevili větší zájem. Došlo i na pokusy o přistání, které však bdělí obránci vždy zhatili. Bojům přímo na hnízdě se podařilo zabránit, nerušený vývoj vajíček tak nebyl ohrožen. I počasí zůstávalo příznivé, ačkoliv občas docela chladné a deštivé.

Líhnutí čápat a boj o místo na slunci

Klubání nastalo podle předpokladu v první dekádě května. Věkový rozdíl mezi nejstarším a nejmladším čápětem tentokrát činil 118 hodin, což bylo nejméně v historii. Přesto však nejmladší Vivien zpočátku zaostávala v růstu za staršími sourozenci. Na vině nebyl ani tak nedostatek potravy, jako spíš její nevhodná skladba. Období sucha sice snižovalo ohrožení mladých čápat aspergilózou nebo nachlazením, zároveň ale omezovalo potravní nabídku. Žížaly a červi byli nedostatkovým zbožím. Artuš s Merlinem požírali ještěrky, ale pro ostatní to byla příliš velká sousta. Naštěstí krátce po skončení líhnutí začalo vydatně pršet a najednou bylo žížal až moc. Krize byla zažehnána v pravý čas.

Nebezpečné odpadky

Někteří čápi mají tendenci nosit si do hnízda různé předměty lidského původu, nejčastěji odpadky. Bohunka ani Bohdan naštěstí tímto neduhem i přes blízkost skládky netrpí. To však neznamená, že se žádný nežádoucí doplněk na komíně neobjeví. V letošním roce se tak stalo několikrát, v jednom případě byl nutný zásah pracovníka záchranné stanice v Jaroměři. Bohunka totiž přilétla s umělým vláknem, které se jí zachytilo na pařátek. Do vlákna se následně zapletla nejméně dvě čápata, včasný zákrok však problém uspokojivě vyřešil. Bohdan společně s potravou přinesl také síťku na ovoce, na hnízdě se objevil i kus igelitového pytle. O většinu odpadků se časem postaral vítr nebo je sami čápi vyhodili pryč.

Kroužkování

Kroužky a jména získala čápata od Petra Kafky 10. června, Artuš s Merlinem byli v tento den staří 35 dní. Měli jsme poněkud obavy, zda nebudou starší čápata bojovná, ale nestalo se tak. Akce byla jednou z nejklidnějších, jakou jsme na hnízdě mohli sledovat. Mládež upadla vzorně do akineze, Petrovi se navíc povedlo zdolat mohutný Bohdanův val bez jeho výraznějšího poškození. Vyplašený Bohdan se domů vrátil po více než dvou hodinách, z čápat se jako první probrala Vivien.

První lety a agrese mezi sourozenci

Prvním letcem se překvapivě stala druhá nejmladší Morgana. Postupně byla následována Merlinem, Artušem, Lancelotem a Vivien. Vivien se více držela Lancelota, starší čápata létala zpočátku ve třech. Avšak jen do chvíle, kdy se projevil tradiční problém zdejší čapí domácnosti. Zatímco Bohunka přestala čápata téměř zcela krmit, Bohdan pokračoval ve výživě i nadále. Krmení na hnízdě vedlo k projevům agrese Artuše a Lancelota vůči Morganě, kterou později zcela vyhnali pryč. Morgana strávila několik posledních nocí před odletem na okolních střechách, k jihu však zjevně vyrazila se svými sourozenci. Mimo hnízdo totiž mezi sebou čápata neměla rozpory.

S napadáním sourozenců jsme se setkali již v minulosti, takřka jistě souvisí s přetrvávajícím pozdním krmením na hnízdě. Agresivnější čápata se pak snaží zbavit potenciální konkurence, v letošním případě šikovnější a samostatnější Morgany. Jak se s odstupem času ukazuje, útočníci jsou v budoucnosti úspěšnými absolventy migrace. Víťa i Ctiradka totiž v minulosti byli také těmi, kdo napadali ostatní. S neklidem na hnízdě byl následně svázán ještě jeden problém, opakující se již třetí sezónu.

Lancelotovo poraněné oko

Po Elvíře a Atlasovi se Lancelot stal třetím mladým čápem, který měl problémy s okem. V tomto případě se nejspíš jednalo o poranění víčka. Přesto ho problém omezoval v letové aktivitě a přispěl k tomu, že hnízdo opustil jako poslední z čápat. K problému došlo po fyzickém kontaktu mezi čápaty (úder křídlem do hlavy) při skrumáži u krmení. Netroufám si soudit, zda za opakovanými zdravotními problémy stojí i něco dalšího, než jen mechanická poranění. Hnízdo je sice dostatečně veliké i pro sedmičlennou čapí rodinu, při tréninku letu a hlavně při potyčkách o krmení však není nutno jít pro nechtěnou ránu daleko. A problém je rázem na světě.

Divoké loučení s překvapením

Naprostou novinkou pro nás byl způsob zahájení podzimní migrace ze strany čápat. V minulosti buď odlétla všechna společně, případně vyspělejší jedinec opustil domov o pár dní dříve. Letos byl odlet rozdělen do několika etap, navíc s nečekanými návraty zpět. Zatímco se Morgana s Vivien přidaly k již migrující mládeži, Lancelot se vrátil domů po 4 dnech strávených mimo hnízdo. Navíc ho zpět přivedli Artuš s Merlinem, kteří též pobyli jednu noc mimo hnízdo. A jako by to nestačilo, přivedli s sebou kamarády z Broumovska, mezi nimi i Bohunčinu vnučku Verunku.

Nabízejí se zde hned dvě otázky: Kde byl Lancelot ty čtyři dny? A jak poznal mimo hnízdo Artuše s Merlinem? Částečnou odpověď na první otázku nabízí možnost, že se pohyboval v nějakém menším hejnu mladých čápů. K němu se později dočasně připojili i Artuš s Merlinem a dovedli jeho část zpět na rodné hnízdo. Na tu druhou odpověď neznáme, ačkoliv by byla velmi zajímavá. Dokáží se čápi navzájem poznat i ve větší vzdálenosti od hnízda? Kdo ví… Artuš s Merlinem, Verunkou a Olím vyrazili druhý den definitivně na jih, Lancelot se zaníceným okem setrval na hnízdě o tři dny déle.

Separátní odlet rodičů

Běžnou odletovou sekvencí je opuštění hnízda čápaty, samicí a na závěr samcem. Byli jsme zvyklí, že v našem případě odlétali za teplem rodiče společně, avšak minulý rok opustila Bohunka Bohuslavice jako první. I letos byl průběh podobný: Bohunka si nejprve zatančila na hnízdě, vyskočila na kamery, navštívila své první hnízdo v Trutnově a vydala se na cestu – bez Bohdana. Král hnízdovál ještě tři dny střežil svou pevnost a poté také vyrazil k jihu. Budeme hlídat prázdný komín za něj a těšit se na chvíli, až hnízdo za necelých sedm měsíců opět ožije čapím klapotem.