Čapí hnízdo v Bohuslavicích

V únorovém reportu z prázdného hnízda jsem vyjádřil naději, že se jedná o poslední příspěvek tohoto druhu. Letošní jarní návrat čápů však není až tak rychlý, a proto vám předkládám sedmý souhrn dění v čapí nepřítomnosti. Před dvěma roky již komín prázdný nebyl, úřadoval na něm Melírek a jeho parta. Snad se již brzy dočkáme prvního čapího pařátku na zeleném pažitu.

Události posledního zimního měsíce

Zatímco únor byl extrémně větrný a bohatý na srážky, březen se stal jeho naprostým opakem. Přinesl stabilní a suché počasí, navíc výrazně chladnější. Hladiny Úpy tak rychle klesla a kraj záhy opanovalo sucho. Časté ranní mrazy však vyrovnávalo stále hřejivější odpolední slunce. Po konci deštivého období pokrývaly ranní mrazy vrchol komína výrazným jíním. První březnový den přinesl požár Bohoušova bufetu. Opakované vzplanutí bohuslavické skládky snad nemělo výraznější vliv na tamější potkaní populaci. Poslední zbytky sněhu rychle roztály, slabý poprašek napadl pouze 5. března. Jasná obloha umožňovala častého užívání si večerní krajiny zlacené zapadajícím sluncem.

Stabilního suchého počasí jsme využili 10. března k revizi kamerového systému a lehké úpravě hnízda. Jeho okraj byl zčásti odebrán, aby byl ulehčen přístup na komín při kroužkování čápat. Snad úprava zamezí hrátkám mladých čápů s kamerami. Bohoušovým mistrovským skokům však dozajista nikoliv.

Ptáci vrchol komína navštěvují i nadále zřídka, zahlédli jsme pouze sýkorku, která hledala něco dobrého do zobáčku v odhaleném boku hnízda. O pár dní později na chvíli dorazil osamocený vrabec. Na pivovarském komíně se naopak pravidelně objevovaly straky a v posledních dnech především poštolky. Kromě myších svačinek využívaly travnaté “letiště” k opakovanému páření.

Dříve než čápi z Afriky k nám ve vyšších vrstvách atmosféry dorazil saharský písek. Ráno 17. března přinesl na hnízdo doslova krvavý východ slunce. Oproti stavu před měsícem tráva na komíně slehla a zhnědla. Podíl na tom nese jak sílící sucho, tak mrazy bez ochranné sněhové pokrývky.

Kde jsou asi naši čápi?

Migrace čápů z východní a střední Afriky začala v druhé polovině února, v podobném časovém rámci jako loni. Podle jedinců osazených GPS vysílačkami lze usuzovat, že hlavní hejno se momentálně nachází v Turecku. Stejně jako před rokem ho tam zastavilo nepříznivé počasí – mrazy se sněžením. Od dnešního dne se však bude situace rychle zlepšovat, nad Balkánem a střední Evropou vydrží ideální letové počasí pravděpodobně až do konce března.

Za pozornost stojí putování čápa Jonase. Jeho domovské hnízdo se nachází přibližně 150 km západně od Berlína a v tomto roce přezimoval v Izraeli. Na cestu k domovu se vydal 17. února a dnes krátce před polednem dorazil na své hnízdo. Cesta mu tak trvala měsíc. Výjimečná byla především závěrečná fáze jeho letu, kdy během 28 hodin překonal vzdálenost 600 km. Zároveň to znamená, že od tohoto okamžiku začínají nad naše území pronikat první čápi používající východní tažnou cestu. Jejich počet bude každým dnem narůstat, hlavní vlnu lze očekávat koncem března, podobně jako loni. A v tomto hejnu snad už budou i ti naši.